Hobby In Club
 |
 |
 |
 |
 |
 |
||||
 |
 |
Dole v dole
23.3.2010
Jelikož počasí stále přeje spíse zimním radovánkám a ne kvalitnímu tréninku na kole, rozhodli jsme se věnovat více času přípravě psychické. Tedy překonávání stresu z brzkého vstávání, jízdě Prahou a okolím v nedělním provozu a následně také potlačení klaustrofibických projevů. Tím jsme se samozřejmě posunuli i ve fyzické přípravě, protože pro kažého, kdo překoná prolézání "trubkou" v jeskyni (viz. foto), je silnice a kolo vlastně vysvobození.
Již při příjezdu na Mořinu (kdo nezná - několik kopců protkaných štolama) mě překvapily poznámky : "Prolezeme větrákem...", "Hlavně, aby nestoupla voda..." atd. Ale nevěnoval jsem jim náležitou pozornost. Chyba...
Již při seznámení s průvodcem jsem měl být ve střehu. Vypadal, jako kdyby právě opustil Morii (kdo zná hobity, ví, o čem mluvím). Snad právě proto jsem začal věřit jak jemu, tak i tomu, že nás v pořádku dovede zpátky ze štol na světlo.
První rozcvička byla ukázka zařízení na těžbu, štola byla poměrně veliká,takže nebyl problém si prohlídku užívat. To, že voda je doopravdy mokrá a ve štolách i studená se dalo zjistit na "otočce" před návratem zpět.
Po nadýchnutí na čerstvém vzduchu jsme se opět zanořili do štol. Tentokrát dále a hlouběji. Všem se to moc líbilo. Ale jen do té doby, než jsme se dostali ke stěně, za kterou se dalo prolézt jen rourou po větráku. No když prolezli ostatní, tak to snad dokážu taky. Snažil jsem se sice vymluvit na to, že je v rouře bahno a že bych si mohl umazat svou nažehlenou kombinézu, ale moc platné mi to nebylo. Tak jsem se tedy také protáhl a málem rovnou do kaluže. Naštěstí mi několikery ruce pomohly a já stál za překážkou a nevěřil, že jsem ji překonal. Po další procházce ve štolách jsme se začali cítit jako ostřílení horníci. Navštívili jsme místní podzemní pamětihodnosti, dostali jsme se i do Ameriky. Nebo na Ameriku? Bahno nám přestalo vadit, netopýři nad hlavou byli zajímavostí, orientovali jsme se perfektně. Přesně do té chvíle, nez jsme zabloudili... Naštěstí nás průvodce nenechal na pospas Hagenovi a v pořádku nás vyvedl na světlo.
Jelikož jsme pod zemí chodili několik hodin, bylo nutné doplnit spálené kalorie. A to se v nedaleké hospůdce doopravdy povedo.
Obrázky:
Již při příjezdu na Mořinu (kdo nezná - několik kopců protkaných štolama) mě překvapily poznámky : "Prolezeme větrákem...", "Hlavně, aby nestoupla voda..." atd. Ale nevěnoval jsem jim náležitou pozornost. Chyba...
Již při seznámení s průvodcem jsem měl být ve střehu. Vypadal, jako kdyby právě opustil Morii (kdo zná hobity, ví, o čem mluvím). Snad právě proto jsem začal věřit jak jemu, tak i tomu, že nás v pořádku dovede zpátky ze štol na světlo.
První rozcvička byla ukázka zařízení na těžbu, štola byla poměrně veliká,takže nebyl problém si prohlídku užívat. To, že voda je doopravdy mokrá a ve štolách i studená se dalo zjistit na "otočce" před návratem zpět.
Po nadýchnutí na čerstvém vzduchu jsme se opět zanořili do štol. Tentokrát dále a hlouběji. Všem se to moc líbilo. Ale jen do té doby, než jsme se dostali ke stěně, za kterou se dalo prolézt jen rourou po větráku. No když prolezli ostatní, tak to snad dokážu taky. Snažil jsem se sice vymluvit na to, že je v rouře bahno a že bych si mohl umazat svou nažehlenou kombinézu, ale moc platné mi to nebylo. Tak jsem se tedy také protáhl a málem rovnou do kaluže. Naštěstí mi několikery ruce pomohly a já stál za překážkou a nevěřil, že jsem ji překonal. Po další procházce ve štolách jsme se začali cítit jako ostřílení horníci. Navštívili jsme místní podzemní pamětihodnosti, dostali jsme se i do Ameriky. Nebo na Ameriku? Bahno nám přestalo vadit, netopýři nad hlavou byli zajímavostí, orientovali jsme se perfektně. Přesně do té chvíle, nez jsme zabloudili... Naštěstí nás průvodce nenechal na pospas Hagenovi a v pořádku nás vyvedl na světlo.
Jelikož jsme pod zemí chodili několik hodin, bylo nutné doplnit spálené kalorie. A to se v nedaleké hospůdce doopravdy povedo.
Ještě s úsměvem
Stále ještě s úsměvem
Odborný výklad
První "zanoření"
Zatím poměrně dost místa
Malá Amerika
Malá Amerika
Tím jsme prolezli
Velká Amerika
Výhled z vězení
Východ
Obrázky:
Článek vložil: sverda
Ohlasy a vzkazy k článku (
Počet příspěvků: 0
)
Článek zobrazen: 514 x
Kde se pivo vaří, tam se dobře daří aneb na návštěvě u sponzora
Pivovarský dvůr Chýně u Prahy
4.3.2010
fotogalerie
Členové H.I.C. pro rok 2009
Členové našeho klubu pro rok 2009. Do "aktivní služby" se nám vrátili naši bývalí členové Martin Augustýn a Martin Jelínek.
10.2.2010
H.I.C.storie klubu
Podoba našich dresů pro rok 2009
Podoba dresů pro rok 2009 vycházela z designu roku 2008. Změnou byl pouze o trochu tmavší odstín červené barvy, úprava tvaru tištěného červeného pruhu na kalhotách a změna menších sponzorských log.
10.2.2010
H.I.C.storie klubu
Tabulka km pro rok 2010
Přehled najetých km týmu HIC za rok 2010 je.... zde.
Samozřejmě se můžete podívat na množství kilometrů ujetých za roky minulé. Následně také můžete zaznamenat - tedy většinou - vzrůstající tendenci naší trénovanosti. 1.2.2010 H.I.C.ometry - 2010
Přehled najetých km týmu HIC za rok 2010 je.... zde.
Samozřejmě se můžete podívat na množství kilometrů ujetých za roky minulé. Následně také můžete zaznamenat - tedy většinou - vzrůstající tendenci naší trénovanosti. 1.2.2010 H.I.C.ometry - 2010
