Hobby In Club

H.I.C. bluemoon.cz
L´Etape du Tour 2006 1.8.2006 L´Etape du Tour je název cyklistického závodu, který od roku 1993 každoročně pořádá pro širokou cyklistickou veřejnost francouzský časopis Vélo Magazíne na trati jedné z etap Tour de France. V posledních letech se jej zúčastňuje na 8 500 cyklistů z celého světa vč. celebrit jako např. P. Belmondo, J.Cl. Killy, R. Krajicek, A. Prost , z bývalých profíků např. M. Indurain, R Poulidor, A. Olano, G. Lemond a mnoho dalších.
Pro letošní 14. ročník si pořadatelé vybrali alpskou etapu z Gap do L´Alpe d´Huez 191 km s celkovým převýšením 3500 m, datum určili na 10.7.2006, tj. 8 dní před tím, než na stejnou trať měli vyrazit profíci. Francouzi se na závod přihlašují zasláním přihlášky vystřižené z časopisu Vélo Magazine. V mnoha dalších zemích existují cestovní kanceláře, které zajišťují vše vč. přihlášky, dopravy na místo a ubytování. U nás jsem byl odkázán pouze na informace z oficiálních stránek TdF pod adresou www.letapedutour.com a E-mailovou korespondenci s redakcí časopisu.
Přes všechny komplikace spojené se zasláním přihlášky, startovného, zajištěním noclehu a dopravy na místo jsem byl 10.7. ráno na startu. Po takřka probdělé noci, díky finále MS ve fotbale, ubytování na internátním pokoji, kde se díky nesnesitelnému vedru nedalo spát a kde jsme byli s manželkou a dcerou na jednom pokoji zcela zaskočeni i s jedním Francouzem, který nás definitivně vzbudil, když vstával už ve 4 .00 h. Na startu jsem tak stál, celkem zbytečně, už od 6ti hodin v 6té vlně přes 2 km za startovní čárou se startovním číslem 5950. Kdybych přišel za minutu sedm, asi bych nic moc neztratil a mohl si trochu přispat. Přesně v 7.00 padl startovní výstřel, v cca 7.16 jsem se dostal pomalou chůzí v davu na startovní čáru, kde mi čip zaznamenal čistý startovní čas a pak se to rozjelo už celkem svižně a bez větších problémů.
Před závodem jsem si dělal asi dost přehnané naděje na slušné umístění zejména v moji věkové kat. 50-60 let a to díky zkušenostem z Krále Šumavy, kde se mi předloni na 200 km s podobným převýšením vcelku dařilo. Prvních 70-80 km mi ještě trochu optimismu přililo. Jelo se mi opravdu dobře předjížděl jsem stovky a stovky cyklistů natažených v nedohledném vlnícím se hadu. Vždycky jsem si našel nějakou rychlejší malou skupinku, se kterou se dařilo prokousávat dopředu přes ostatní. Musím uznat, že všichni jeli velmi slušně. Nikde jsem neviděl žádné kolize, kličkování, takřka všichni se chovali, i ti pomalejší, jako vyzrálí závodníci. První pochybnosti o skvělém výsledku jsem dostal pod vrcholkem stoupání na Col d¨Izoard (2360 m.n.m) po cca 85 km, kde přišla první menší krize. Tam jsem přestal předjíždět ostatní a začal sotva držet pozici svoji. Po sjezdu do Brianconu (1230 m.n.m.), kde mě dalších pár "excelentních sjezdařů" předjelo, jsem už přestal honit vteřiny a dal si na občerstvení pití do obou flašek, skvělý sendvič se sýrem a šunkou a do kapes jsem ještě doplnil rychle ubývající zásoby tyčinek a power gelů. Na počátku následujících cca 30 km stoupání na Col du Lautaret (2058 m.n.m.) jsem ještě trochu ožil a podařilo se mi dostat dopředu o dalších pár stovek míst. Čím víc se však vrchol stoupání přibližoval, tím víc se kopec zvedal a mě síly opět rapidně ubývaly. Už jsem tušil, že umístění nebude žádný zázrak, a že pokud se v následujících 40 km klesání zázračně nezotavím, v závěrečném stoupání do Alpe d´Huez, které jsem z dřívějška už dobře znal, už nepůjde o vteřiny ani minuty ale spíš o hodiny nebo o to, abych se tam vůbec doplazil. Klesání z Lautaretu do Bourg d´Oisans vede opravdu pěkným údolím, lemovaným štíty se zasněženými vrcholky, ledovcovými splazy, projíždí se horským lyžařským střediskem La Grave, několika tunely, podél říčky s vodopády a pak podél přehrady v zalesněném údolí. Držel jsem se na konci od zadu stále narůstající skupiny a snažil se šetřit síly na závěrečné stoupání. Tam jsem dojížděl už téměř po rovině v asi stočlenné skupině a cítil jsem, že moc sil jsem v dlouhém sjezdu nenašetřil . Pod úpatím na 173 km, jsme měli čas asi 6 hod a byla tam poslední možnost občerstvení. Po chvilce váhání, zda naplnit jednu nebo dvě láhve, abych neměl moc velké závaží, jsem si přeci jen naplnil obě a vyrazil na poslední "kopec". Je to asi 15 km stoupání s převýšením skoro 1100 m. Předloni se tu jela časovka TdF, kterou zajel Lance pod 40 min, Já jsem si tu trať zajel několikrát, nejlépe těsně pod hodinu asi za 59 min. Původně jsem doufal, že bych to tentokrát mohl zvládnout tak pod hodinu a čtvrt. V první části je stoupání nejprudší přes 10%, pak se pohybuje od 8 do 10%, zatáčky jsou očíslovány od dolní 21 po horní 1. V každé je udána nadmořská výška. Pamatuji si, že mi to předloni docela pomáhalo, jak ty zatáčky ubývaly a metry n.m.v přibývaly. Tentokrát to však bylo spíš naopak. Už 21 byla neskutečně daleko od úpatí a pak každá další se zdála být ještě dál, nadmořská výška takřka nerostla a obě flašky jsem měl skoro prázdné už před polovinou kopce. V těch chvílích jsem opravdu myslel na to, že snad budu muset slézt a tlačit. Okolí už jsem moc nevnímal, ale stačil jsem se všimnout, že několik ještě vyčerpanějších soupeřů už tak dopadlo. Moc jsem se už ani nevšímal, zda a kolik soupeřů mě předjíždí, ale bylo jich určitě o hodně víc než těch vedoucích kolo, i když se přes mě dostávali ne o moc vyšším tempem. Vnímal jsem hlavně hrozné asi 40°C vedro a vítal jakoukoliv nabízenou vodu od diváků ať k napití nebo polití. Asi ve třetině kopce je vesnička La Garde, hluboko pod sebou v dolíku vidíte Bourg d´Oisans a nad sebou v neuvěřitelné výšce kostelík v další vesničce Huez. Když k tomu kostelíku konečně dorazíte, uvidíte nad sebou ještě dál a ještě výš teprve spodní část L´Alpe d´Huez, zatímco cíl je až na samém horním konci. Poslední zatáčka s číslem 1 je asi v 1700 metrech cca 3 km před cílem. právě někde na začátku tohoto zimního střediska. Když jsem se konečně do těch míst doplazil mokrej od potu a neustálého polévání, jako bych ze sebe shodil těžkej balvan. Věděl jsem, že už to dojedu. Stoupání v těch místech trochu povolí, poslední kilometr je dokonce skoro rovina. A tak jsem tam ještě měl na něco, co by se dalo nazvat pokusem o spurt. Předjel jsem ještě pár cyklistů ploužících se i v těchto místech, jako já ještě chvíli před tím. Nakonec jsem dojel v čistém čase 7.28 na 712 místě z 6037 klasifikovaných v časovém limitu pod 11 hod.
V kat. D 50-60 let jsem byl 85 z 1298, nakonec jsem byl rád, že jsem dojel v čase těsně pod 7.30 h, který znamenal v moji kat. zlatý diplom a když jsem si podle startovních čísel uvědomil, že jsem předjel přes 5000 lidí, zatímco mě sotva 100, tak to zas nebylo tak špatné . Navíc jsem se šel podívat už celkem fit asi dvě hodiny po dojezdu k cíli na výsledky a viděl jsem, že naprostá většina v té době dojíždějících měla asi několikanásobně větší problémy, které museli v mnoha případech řešit přítomní zdravotníci.
Celkově vyhrál Blaise Sonnery v čase 6.00.33, který se mi ani tak neuvěřitelný nezdál, zato v moji kategorii vyhrál (celkově 11.) Michel Saceze v čase 6,09. To už mi docela vyrazilo dech a časy Alana Prosta, který už taky patří do kat D a tentokrát to zajel za 6.59 a nejlepší ženy Karine Saysset za 6.36 můžu taky jen závidět. To ale ještě nic nebylo proti profíkům o týden později na stejné trati. Čekal jsem od nich čas cca o 1/2 až 3/4 hodiny lepší než našeho vítěze, tj cca 5.15 - 5.30, ale když jsem uviděl čas vítězného Franka Schlecka 4.52 a průměr přes 38,5 km/h, málem jsem spadl pod stůl. Prostě profíci jsou úplně jiná kategorie.

Autor : Igor Kubín

Profil závodu L´Etape du Tour

Profil závodu L´Etape du Tour


Článek vložil: pepino
Ohlasy a vzkazy k článku ( Počet příspěvků: 0 )
Článek zobrazen: 7621 x